Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Až to dojim II. - nedá se stihnout všechno

1. 05. 2012 11:00:00
Další díl z minisérie zabývající se organizací práce a života. Tentokrát se to točí kolem času, jeho nedostatku a touze ho maximálně využít, která nás zavádí na hranici našich možností a zdraví.

V minulém díle jsem se snažil zdůraznit potřebu pořádku jako vůbec první věci, kterou je třeba udělat v rámci snahy zjednodušit a lépe zorganizovat svou práci a život obecně. Od zbavení se nepotřebných věcí, které jen rozptylují, po organizování úkolů. To vše by ale bylo pravděpodobně málo platné, pokud by člověk neustále přibíral nové záležitosti do již tak přeplněného harmonogramu. Snaha stihnout toho co nejvíce může u mnohých přerůst až do takové míry, že se sami doženou k nervovému zhroucení či syndromu vyhoření.

Stres

V dnešní době se čím dál více mluví o stresu. A to dokonce už i jako o zásadní příčině vzniku vážných nemocí typu rakovina. Asi tu byl vždy, protože je úzce spjat se strachem. Stres je strach z nestihnutí, z neúspěchu a jeho následků. Největší boom tedy stres zaznamenal v industriální a post-industriální (tedy dnešní) době, kdy se jede hlavně na výsledky a laťka, co člověk musí stihnout, aby byl maximálně využit a vyplatil se (rozuměj „aby byl maximálně vysát“), se zvedá stále výše. Klasický korporátní způsob řízení firem, kdy majitel omývá hlavu manažerům a ti zas lidem pod nimi, k tomu jednoznačně vede. Někdy je ho trochu potřeba, aby člověk pořádně zapnul a byl pak schopen většího nasazení, ale je to lepší spíš jednou za čas a ne na dlouhou dobu.

Technologie

Té maximální výtěžnosti pracovní síly a neustálému zefektivňování, automatizování a zrychlování měly vyjít vstříc nové technologie – mobily, počítače, internet apod. S jejich rozšiřováním se bezesporu zlepšily mnohé procesy a vyřešily banality, které by jinak musel ručně někdo zapisovat a kontrolovat. Spoustě lidem odpadla nepříjemná práce (byť mnohdy jim odpadla tím pádem práce jako taková a museli se přeškolovat či hledat jiné místo), čím dál více to ale znamenalo, že na ně automaticky byly kladeny o to větší nároky ve smyslu – „Vždyť máš ke všemu výkonný počítače, tak to musí lítat!“ Dobře si pamatuju, když jsem potřeboval v nové práci pomoct s nějakou aplikací. Stál nade mnou vrchní ajťák a instruoval mě, přičemž v jednu chvíli mě napomenul, ať s tou myší hýbu rychleji, že to musí odsejpat. Místo, abychom technologie využili k usnadnění práce, staly se spíše záminkou pro zvýšení tlaku na zaměstnance a jejich větší kontrolu. Člověk tedy začal mnohdy více sloužit technologii, než naopak (tu narážku na Matrix si prostě neodpustim).

Priority

Co tedy s tím? V první řadě je důležité určování priorit. O tom jsem psal už v minulém díle a stejně tak o tom píše a mluví kdekdo. Přesto se tím příliš lidí neřídí, a tak se stejně pustím více méně do opakování známých pouček. Pro mě to znamená, že si priority určuju sám v danou chvíli dle aktuální situace. Někdo doporučuje si vypsat seznam úkolů a očíslovat si je dle priority. Mně se více líbí nakupit je do štosu, či alespoň udělat ten seznam tak, aby se řadily úkoly rovnou od nejvyššího – tedy nejdůležitějšího. Do toho bych se ale pouštěl jen v případě nějakého projektu, když jde o běžné záležitosti, je lepší mít nějaký ToDo list a prostě z něj vybírat podle toho, co nám zrovna přijde důležitější či akutnější s tím, že největší přednost samozřejmě má kombinace důležitý + akutní.

Akutní se ale může zdát leccos. Zákazníci vám telefonují a téměř vždy je to akutní. Pokud děláte tu chybu (z mého pohledu), že se navíc obklopujete lístečky s úkoly, různými tiskovinami atd., pak na vás navíc vyskakují jako kostlivci ze skříně i oni. Důležité je nenechat se tou akutností strhnout a řešit to, co je zrovna akutní pro vás. Ano, znamená to, že holt někomu nevyhovíte, nebo alespoň ne hned. Samozřejmě je třeba uvažovat, co a koho si mohu dovolit nechat čekat, ale do jisté míry to musí snést každý. Vy máte svoji práci, dotyčný také, důležité je tedy najít kompromis mezi tím, aby vy jste se nezbláznili a zákazník / kolega se současně dočkali vaší péče. Přesto jen vy jste ti, kdo si určují, co zrovna budou dělat. Pokud ne, hledal bych si jinou práci (byť někomu to tak vyhovovat může).

Spěch

Je třeba opustit myšlenku, že musíte vyhovět všem a ideálně v celém rozsahu toho, co po vás chtějí. Z logiky věci to ani není leckdy možné, a přesto se o to snažíme. To je na jednu stranu dobře, na druhou také člověk musí myslet sám na sebe. A nejen to. Ve snaze vyhovět všem se dočkáme leda zmatku a sousty chyb, které v něm můžeme udělat. Není žádný přínos v tom dělat věci ve spěchu, protože to nemůže vést k jinému výsledku, než neúplnému či chybnému. Proto i v zájmu těch, kteří po vás něco požadují, nespěchejte. Věci, které nejvíce hoří, by tím spíše ve spěchu být dělány neměly.

Nedá se stihnout vše a méně je někdy více

Je třeba znát hranice svých možností. A to zvláště, pokud si úkoly vytváříte sami. Nejvíce té snaze stihnout vše podléhají právě lidé, kteří dělají buď sami na sebe, nebo mají dostatečnou volnost organizovat si práci. V tom případě je dobrý nápad používat např. myšlenkové mapy, aby si člověk ujasnil, na čem všem zrovna dělá a jestli tam má vůbec ještě místo pro něco jiného (hlavně i pro relaxaci!), a to jak na denní bázi, tak třeba týdenní či měsíční. Svůj denní harmonogram je vhodnější plánovat spíše s rezervami a ne si nasekat do jednoho dne x schůzek, s cihlou na plynu a jazykem na vestě se pak přiřítit kamsi, abychom pak zase rychle nasedli a upalovali jinam. Nevím jak vy, ale já setkat se s někým takovým, tak bych si rozhodně neřekl „to je frajer, ten ale maká“, ale spíše něco jako „tak tenhle to zjevně moc nezvládá“. Bohužel obvyklejší je fungovat a nutit zaměstnance k fungování právě takovým způsobem. Naštěstí se už objevují osvícenci, kteří chápou, jak je to kontraproduktivní. Znám to sám dobře z pozice obchodníka, kdy jsem se nějakou dobu snažil toho stihnout co nejvíc, ale nakonec jsem se přistihl, že se při schůzce více než na zákazníka soustředím na to, že budu mít co dělat, abych stíhal další schůzku. Změna v plánování dne a řidšímu rozložení schůzek vedla jednoznačně k mnohem lepším výsledkům a ještě jsem byl ve větší pohodě.

Těžko říct, jak to nyní završit, opět jde spíše o výčet mých dojmů a zkušeností, ale hlavní sdělení by tedy mělo být:

- Nestresujte se a nenechte nikoho vás do takového stavu dostat

- Nebuďte otroky technologií

- Sami si určujte priority dle svého uvážení

- Nenechte se strhnout zdánlivou akutností případů

- Nedělejte věci ve spěchu

- Úkoly a denní program si plánujte se zdravým rozumem a odhadem možností a efektivnosti

Krom pořádku a vědomí si faktu, že se nedá stihnout všechno, je tu pak ještě další důležitá a asi základní věc. To už se pohybuju na hraně duchovna (které se ale stále častěji také hlásí o slovo v rámci způsobů, jak fungovat nejen v práci) a nazval bych to otřepaně „vnitřní klid“. A opět – o tom, jak ho dosáhnout, kázali a káží stokrát způsobilejší guruové a mentoři, přesto zkusím příště sepsat své postřehy a věci, které pomáhají mě. Jestli máte v hlavě myšlenky, které by tenhle článek obohatily, rozvinuly či třeba i rozvrátily, budu jedině rád za příspěvky v diskuzi, sám se cítím být spíše na začátku cesty a ocením další pohledy.

Autor: Marek Ondráček | úterý 1.5.2012 11:00 | karma článku: 9.13 | přečteno: 834x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Jak na chlípný chlapy? Naučte se šerm, dámy!

Od mala jsem vyrůstala na vesnici mezi klukama. Holčiček bylo v mém věku poskrovnu, natož aby sdílely moje touhy lézt na stromy, škubat pláňata, chodit na švestky okolo cest. A dlužím klukům dík.

23.10.2017 v 20:55 | Karma článku: 21.43 | Přečteno: 423 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak na stres a deprese?

Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.

23.10.2017 v 18:41 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 500 | Diskuse

Štěpán Bicera

"Sudokopytníku", jsi poslancem

Jak se to těsně po volbách, dle MF Dnes, ve štábu Pirátů doslova ozvalo, napsat nešlo. Nebylo by to v souladu s kodexem a blog by byl odstraněn. Před volbami poslal zmíněný deník vůdci Pirátů omylem dvakrát stejný dotazník.

23.10.2017 v 13:27 | Karma článku: 28.10 | Přečteno: 960 | Diskuse

Olga Pavlíková

Tyto volby znovu potvrdily, že přímá demokracie je ta nejhorší varianta,

alespoň u nás v Čechách. Stačí, aby jeden z nejméně důvěryhodných osob v zemi lidem pochleboval, sliboval jim, osočoval své kritiky a lid mu dal hlas, téměř třicetiprocentní

23.10.2017 v 12:34 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 1413 | Diskuse

Jakub Moravčík

Jsme národ pštrosů? Věnováno především nevoličům

Píšu sem už velmi málo, ale při konstalaci příležitostí po dlouhé době přináším "hudebně-povolební" blog.

23.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 4.79 | Přečteno: 159 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 796
Zajímá mě osvěta v oblasti byznysu a způsobech organizace práce a života obecně. Podobně i politika a společnost, v duchu fráze "Quo vadis?" a cesty, jak zjednodušit a zlepšit naše bytí.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.