Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Až to dojim III. - Vnitřní klid

29. 07. 2012 19:30:35
V minulých dvou dílech jsem se zamýšlel nad způsoby organizace práce a času tak, abychom se z toho nezbláznili a snažil hledat jeden z mnoha možných způsobů, jak to udělat. Po čase konečně přicházím se třetím a závěrečným dílem mých postřehů k fungování člověka pracujícího. A nejen pracujícího. V tomto díle se chci zaměřit na trochu hlubší část toho všeho.

Vnitřní klid

Vnitřní klid. Tolikrát zmiňovaný pojem, jenž se snaží definovat nejeden skutečný či rádoby filosof a guru, a také stav, ve kterém by se většina z nás chtěla nalézat co nejdéle a nejčastěji. Vnějších vlivů, které se ale neustále snaží jej nahlodat, je kolem nás tolik, že nezbývá než s nimi svádět každodenní boj.

K čemu je vlastně tak dobré udržovat se v klidu? Je to v podstatě jasné, slovo „klid“ nemá snad žádné negativní konotace, naopak se často objevuje ve spojení s touhou po něm. Krom dobrého pocitu přináší ale celkem jasné praktické důsledky. Pouze v tomto stavu jsme totiž schopni účinně naslouchat svému vnitřnímu hlasu, ať už jím míníme intuici, múzu, rozum či jakési vyšší vnuknutí. Pokud se dokážeme „hodit do klidu“ často a dlouho tak vydržet, získáváme s tím ruku v ruce i neméně důležitý pocit sebejistoty. Důvěra v sebe sama a své rozhodovací schopnosti pramení právě z toho, že si umíme zachovat chladnou hlavu i v kritických situacích. Dále přináší vnitřní vyrovnanost, díky které jsme schopni čelit různým nástrahám, zvláště v mezilidských vztazích, jako jsou osobní útoky, zastrašování a různé formy nátlaku. Soustředit na cokoli bychom se ve stavu zmatečnosti či stresu dokázali také jen stěží. Nadto se hodí použít příměr se svaly, které nerostou při posilování, nýbrž až při následném odpočinku. Tedy klid je důležitý pro celkovou regeneraci organizmu a mysli a neustálé honění se za něčím tak neprospívá ani vám, ale v důsledku ani věcem, které chcete stihnout.

Z výše uvedeného lze tedy vyvodit, že naše veškerá rozhodování by měla probíhat v klidu, jenže tomu tak hodně často není. Proč to tak je?

Strach, stres, velké oči, odkládání věcí

V nadpise tohoto odstavce jsem nadhodil pár základních věcí, jež některé z nás až chronicky vyvádějí z klidu a udržují ve stavu chaosu. Strach je důležitý faktor a jak jsem psal již minule, stres k němu patří také, neboť je spojen se strachem z nestihnutí, neúspěchu. Jak to tak bývá, jistá míra strachu nás udržuje ve střehu, což je dobře, neboť situací, kdy je dobré být ostražitý, zažijeme spoustu. Nad tento zdravý rámec je ale dobré se nedostávat, neboť jsme potom paralyzováni a neschopni se rozhodnout. Často k překonání přehnaného strachu stačí znalost věci, neboť strach z neznámého (či neznámého rozsahu možných následků) je totiž ten v našem životě vůbec nejčastější. Toho se snaží občas i někdo využít, proto pro zbavení se strachu lze doporučit vzdělávání se v oné oblasti, kde se pohybujete a cítíte nejistí, či se jí úplně vyhnout. Mnohokrát mi pomohlo, když jsem si rozebral nepříjemnou situaci, ve které jsem byl či měl být, přičemž jsem zjistil, že se vlastně nic hrozného neděje, resp. že vím, jak to řešit. Strach nám brání v rozletu a vychází z nás samých. Někdy je nutné na něj prostě zapomenout a vypnout ten hlas, který nám pořád šeptá „ale co kdyby...“ a jít do věcí po hlavě, pokud v nich vidíme smysl a chceme je dělat.

Z klidu se dokážeme ale rozhodit i beze strachu. Stačí toho na sebe nabalit příliš. O tom byl ostatně minulý díl, tedy nemá smysl to více rozpitvávat. Mně se osvědčilo plánovat si práci ne tak, že „po téhle fušce tam ještě nějaký místo jakž takž mám, tak tam tuhle další můžu nacpat“, ale neustále si uvědomovat potřebu odpočinku a raději volit větší mezery mezi dvěma schůzkami, činnostmi apod.

Odkládání věcí je dalším problémem dnešní doby. Sám svádím neustálý boj s prokrastinací a když už to vypadá, že získávám převahu, zas nastane nějaké slabší období, kdy to jde z kopce. Asi je to dané geny a výchovou a do velké míry i dnešní uspěchanou a přeinformovanou dobou, nicméně my, co tento problém máme, s ním musíme bojovat, přičemž ten boj nikdy neskončí úplným vítězstvím. Důležité je na to pořád myslet a zaznamenat ty záchvěvy lenosti a pohodlnosti, které velí nechat nepříjemné povinnosti někdy na později a brát je naopak jako signál k tomu se na ně vrhnout. Ten pocit, když je pokoříte a s nimi i tu lenost, je pak k nezaplacení. Co víc, ušetříte si tím zbytečné problémy a stres, čehož se musí každý jednoznačně dočkat, pokud řeší vše až ve chvíli, kdy mu to padá na hlavu.

Nadhled

Jistě to znáte - problémy, které se nám zdají být v určitou chvíli zásadní pro náš život, vidíme s odstupem času jako nesmysly a možná se i divíme, jak nás tehdy mohly tak rozhodit. Ne vždy to jde, ale snažím se udržovat si jistý nadhled nad tím vším, co se kolem mě a se mnou děje. Jsem bohužel ten typ, který musí stále nad něčím přemýšlet, až dokud nepadne únavou. Při tom z toho často ani nic kloudného nevzejde, jen se těm myšlenkám zkrátka nedá poručit. Pokud to také znáte, můžu jen doporučit odstřihnout se od toho a uvědomovat si ty chvíle, kdy jste duchem mimo a přemýšlíte prakticky o nesmyslech a hypotetických scénářích. V takový moment je nejlepší tok myšlenek zkrátka utnout a zabývat se něčím aktuálnějším, ideálně něčím, už čeho se nemusí moc myslet. V nějaké vědecké studii jsem se dočetl, že nejméně chuti do života mají ti, kdo přemýšlejí nad negativními věcmi v rámci minulosti či budoucnosti; lépe na tom jsou ti, kdož ve stejném rámci přemýšlejí nad pozitivními věcmi; nejlepší to pak mají lidé přemýšlející pouze nad reálnými věcmi v přítomnosti, případně prakticky nepřemýšlející vůbec. Takže ideální je nepřemýšlet nad neaktuálními a nereálnými věcmi, nenořit se do minulosti a ani přehnaně (nad rámec rozumného plánování a uvažování) neřešit budoucnost. Zkrátka celkově zjednodušit myšlení a při náznacích noření se přehnaně do nějaké záležitosti a zamotávání se v tom – vypnout. Své kouzlo má v tomto manuální práce jako perfektní relaxace, neboť se u ní myslet téměř nemusí a člověk aspoň zaměstnává i tělo a ne jen mozek.

Pozitivní myšlení

Při mém neustálém bádání jsem si poslední dobou začal uvědomovat, že pokud se chci cítit dobře, je třeba tak i myslet. Určitě to znáte, když vás naštve něco v novinách a máte tendenci se pak o tom bavit s kamarády či rodinou, nebo takto řešíte své problémy a zbytečně je tím živíte. Nejhorší jsou věční škarohlídi, a to nejen vzhledem ke svému okolí, ale i sami sobě. Nejvyššího věku se zpravidla dožívají lidé pozitivně naladění, kteří na nic nenadávají, nehrotí a nehledají chyby. Nejhorší je politika. Chytráci jí neřeší a dělají všechno proto, aby mohli obcházet zákony a pravidla daná státem, v jehož čele sedí stejně mnohdy nekompetentní a nemorální jedinci. Až tak daleko netřeba zacházet, neřešit politiku a zabývat se jen sami sebou a svými nejbližšími ale není od věci, pokud má na vás sledování politiky příliš negativní dopady. Snažím se vyhledávat pozitivní věci, události a lidi. Omezil jsem vůbec sledování masových médií, tam budou vždycky jen špatné zprávy, které většinu z nás při tom ani z 90% nemusí zajímat a člověk tak akorát dostává svou denní dávku negativismu. Nelze si také nevšimnout, jak spousta lidí sleduje ostatní kolem sebe a vynáší s oblibou kritická hodnocení jejich oblečení, vůně, názorů či tvorby, místo aby si všímali bezpočtu těch, na něž a jejich práci je radost pohledět či se s nimi dát do řeči. Obecně bych to shrnul - jestli vás něco štve, tak si toho buď nevšímejte, nebo s tím něco udělejte a přetavte to na něco pozitivního. Kecy prostě nemaj smysl a negativními řečmi a myšlenkami otravujete nejen své okolí, ale i sami sebe.

Hledání smyslu

Jo, smysl. Spousta lidí ho hledá a bude hledat celý život. Sám jsem beznadějným případem. Jsou mezi námi i ti šťastnější, kteří v sobě mají nějaký zakomponovaný asi už od mala, stejně jako bychom našli i ty, kdož žádný nenašli a ani nehledají. Někdo smysl k tomu, co dělá, ani moc nepotřebuje, nebo si vystačí s jednoduchým „musím makat, abych uživil rodinu“. Já mezi ně bohužel nepatřím, a tak potřebuju znát smysl všeho, co dělám, jak to zapadá do mých životních plánů, cílů a snů, mojí cesty. Ba co víc, občas se to všechno změní a je třeba hledat znovu, ale o tom to prostě je. Při tom definování svých cílů a hledání věcí, které v tom mají svůj smysl, si kladu otázky:

    1. Co chci udělat?
    2. Co je pro to třeba udělat?
    3. Stojí mi to za to?

Ty první dvě jsou jasné, ale tu třetí podle mě mnohdy lidi opomíjejí. Možná, že chci a vím, co musím dělat, ale je třeba se taky zamyslet, jestli jsem opravdu odhodlaný do toho jít a něco tomu obětovat. Mohlo by se totiž snadno stát, že uprostřed cesty vám dojde šťáva, protože narazíte na to, že zas tolik tomu či onomu nejste schopni či ochotni dát. Jinak tématu hledání smyslu života se věnuje leckdo a je to téma tak obsáhlé, že se do něj pouštět raději nebudu. Jen bych řekl, že každý má své místo ve společnosti, které mu sedí, takže si najděte to svoje a nemusí to být zrovna top manažer či podnikatel, důležité je, aby vás to naplňovalo.

Slovo „muset“

Volně zde navážu na předchozí odstavec. Kolikrát jsme to za život slyšeli a ještě uslyšíme? Musíš, musím, musíme, musíte. Někdy to na mě působí, že naše životy jsou sledem činností, které musíme dělat. Proč? Tahle jednoslovní, více nedefinovaná otázka by měla předcházet asi každému rozhodnutí. Co reálně musíme? Jenom umřít. Máme svobodu vykašlat se na cokoli, co nám někdo nutí, že to musíme dělat; přesto ji nevyužíváme, protože máme pocit, že jiná cesta není. Ale ony jsou, jen vyžadují zas nějakou snahu je najít a jít po nich. Obecně bych zaměnil slovo „musím“ za „chci“, protože vše, co děláme, by mělo být jedině proto, že sami chceme. Pokud nás nějaká činnost štve, kladl bych opět otázky:

    1. Proč tohle dělám?
    2. Je to opravdu jediný způsob, jak toho dosáhnout?
    3. Stojí mi to za to?

Tyto otázky pomáhají hledat místo té či oné činnosti v nějakém vyšším celku, pro který má smysl za to žít a snažit se. Když si budete neustále připomínat to spojení, hned se i ty nepříjemnější věci dělají snadněji. Je to trochu podobné jako jízda na motorce či kole v malé rychlosti – když si budete koukat pod kola, neudržíte stabilitu a spadnete, pokud ale koukáte více dopředu, zvládnete to mnohem lépe. Buď se tedy snažte uvědomovat si, že to, co děláte je součást nějaké cesty, po které chcete jít, a tedy logicky i ty konkrétní činnosti chcete dělat, nebo dojdete k tomu, že to součástí žádné cesty není a je tedy nejlepším řešením neztrácet čas a energii s něčím, v čem nevidíte smysl.

Zdá se, že jsem se dostal na závěr. Snažil jsem se předložit k inspiraci myšlenky, které se mi v poslední době honily hlavou, neboť jsem si nedávno sám procesem redefinování cílů a životního smyslu procházel a částečně ještě procházím. Tento blog je tedy určen těm, kteří sami tyto věci řeší, nebo možná řešit budou.

A ještě jedna věc obecně ke všem těm propracovaným metodám (sebe)řízení - nefunguje to tak, že si to člověk přečte. Těch publikací je k zakoupení mnoho, stejně tak blogů, seminářů atd. To, že jste to jednou či i víckrát slyšeli nebo četli, nemá vůbec žádnou váhu, pokud si sami neprojdete tím zamyšlením a implementací oněch způsobů, jak si zlepšit žití. Důležité proto je se neustále dobíjet a inspirovat - v tom bych viděl hlavní význam toho nepřeberného množství lidí a jejich tvorby z téhle oblasti, stejně jako tohoto blogu.

Také bych rád dodal jeden opět obecný postřeh – nepřehánějte to s organizací a plánováním. Mnohdy je to jen cesta, jak věci oddálit s falešným pocitem, že jsme něčemu pomohli. Člověk tím pak tráví víc času než skutečnou prací a smysluplnou činností.

P.S.: Z tohoto blogu by se dalo rozvést spoustu věcí mnohem více, k některým věcem se možná časem vrátím konkrétněji, až mi to zas přijde na mysl.

Autor: Marek Ondráček | neděle 29.7.2012 19:30 | karma článku: 6.82 | přečteno: 811x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Lukáš Masopust

Učitel na prázdninách

Za pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze.

24.8.2017 v 0:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Míka

Bílé ženy se dostaly na hledáček Black Lives Matter v seznamu doporučení bílým

Chanelle Helm, vedoucí Black Lives Matter v Louisville, napsala 10 doporučení bělochům. Vyzývá tam bělochy, aby předali svůj majetek "černým nebo hnědým". Bílé ženy označila za komplice rasistů.

23.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 472 | Diskuse

Tomáš Gayer

Top 09: Neuhneme! Je zaděláno na masakr!

Letošní parlamentní volby rozhodně nebudou selanka! Mnohé naopak nasvědčuje, že to místy může být i pořádnej masakr...

23.8.2017 v 20:34 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 570 | Diskuse

Václav Čerňák

Androgynní muž - ženský to sen?

Představte si dvě osoby - muže a ženu. Postavte je vedle sebe a seberte jim všechny fyzické vlastnosti, které z nich dělají to či ono pohlaví. Podle čeho pak poznáte, jestli mluvíte s ním nebo s ní?

23.8.2017 v 20:05 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 454 | Diskuse

Markéta Kabourková

Na dostřel

Barcelona, Turku, Surgut, Wuppertal, Dusseldorf, Londýn, Nice, Berlín, Stockholm, Paříž a další = nejméně 135 mrtvých a mnohem mnohem více zraněných. Kolik mrtvých je ještě třeba?

23.8.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.71 | Přečteno: 490 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 795
Zajímá mě osvěta v oblasti byznysu a způsobech organizace práce a života obecně. Podobně i politika a společnost, v duchu fráze "Quo vadis?" a cesty, jak zjednodušit a zlepšit naše bytí.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.