Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Peníze a štěstí

2. 07. 2012 14:20:17
Proč jsou peníze tak častlo vyvyšovány na piedestal nejdůležitějších věcí v našich životech? Je jejich dostatek či velké množství klíčem ke štěstí?

Motivace ziskem. Jeden z nosných pilířů kapitalismu a dnešní společnosti vůbec. Peníze hýbou světem a ostatně tomu v naší civilizaci ani jinak nikdy nebylo. Mění se jen ta míra, jakou hrají v našich životech. Počátky motivování penězi a majetkem sahají zhruba do období průmyslové revoluce (r. 1848), zavedení demokratických režimů a tím pádem konci privilegované šlechtické vrstvy a nastolení rovných podmínek mezi občany. Před tím totiž motivace penězi nebyla zapotřebí – poddaní museli makat pro mocné a odvádět jim daně, za což jim bylo umožněno víceméně nerušené žití v bídě.

Rovné příležitosti jsou dalším důležitým pilířem naší společnosti a je to dobře. Jakmile se ale dveře úspěchu otevřely širokým masám, stala se z vysokého postavení a materiálního bohatství modla v duchu fráze „konečně můžeme i my“. Od narození je nám vštěpováno, když už ne přímo našimi rodiči a blízkými, tak alespoň filmy, knihami apod., jak je důležité dobře se učit, abychom následně získali co nejlépe placenou práci a mohli si pak koupit, na co si jen vzpomeneme. To má být náš smysl života, naše cesta ke štěstí.

V tomto blogu mám potřebu zamyslet se právě nad oním spojením peníze – štěstí. Mám totiž za to, že obé existuje v nějaké spojitosti pouze v našich hlavách. Peníze jako takové přitom nijak zajímavé nejsou, obvykle moc hezky nevypadají ani nevoní. Veškerá jejich síla spočívá v jejich hodnotě, ve schopnosti směnit je za něco jiného. Zamyslete se schválně, jak dlouho vám vydržel pocit štěstí a spokojenosti po koupi nějakého vytouženého předmětu. Ať už jde o šperk, mobil, auto či dům. Radovat se z toho vydržíme pár dní, maximálně týdnů. Poté je to už prostě běžná součást našeho života, jejíž přítomnost a vlastnictví se postupem času stává čím dál samozřejmější, až nakonec začne nudit a poohlížíme se po něčem jiném. A přesně tak to funguje. Připomíná mi to princip použitý (možná nejen) v animácích – mrkev pohání při zavěšení na klacku osla, využívajíc jeho hlouposti. On totiž vidí jen tu mrkev a nedochází mu, že i kdyby běžel seberychleji, nikdy se k ní nedostane. My nemáme mrkev, my máme peníze, kterých nikdy nebudeme mít dost. Tak funguje systém, který z nás dělá krysí závodníky. Peníze, resp. věci za ně koupené, přinášejí jen jednorázový a krátkodobý pocit štěstí (při nejlepším), proto abychom si ho dokázali udržet, je nutné neustále kupovat další a další věci. Konzumní společnost jen kvete. Motivace ziskem, o níž jsem se v úvodu zmínil, tedy může fungovat pouze za předpokladu ponoukání k neustále vzrůstající spotřebě. Kam nás toto uvažování dostalo, dnes všichni pociťujeme.

Co tedy přináší dlouhodobý pocit štěstí? Rodina a správní lidé kolem nás, ať už jde o přátele či kolegy; práce, která nás baví, jde nám a vidíme v ní smysl; a pak také svoboda a pocit seberealizace, které by měly být součástí naší práce i života jako takového. Jak jednoduché. Kolikrát už to někdo psal či říkal? Mockrát. Přesto máme většinou tendenci nad tyto věci tlačit jiné – „úspěšnou“ kariéru, majetek... a peníze. Co s nimi pořád máme?

Maslowova pyramida

Dobrým instrumentem je Maslowova pyramida potřeb. Přízemní dvě patra (nejzákladnější potřeby – přežití a jistoty) jsou ovládána strachem. Prostřední míchá strach s touhou (sociální potřeby – strach ze samoty a touha po lásce či přátelství) a nakonec nejvyšší dvě patra (uznání a seberealizace) jsou úměrně ovládána touhou. Peníze mají spojitost hlavně s nejspodnějšími patry, ovládanými strachem. Zajištěním spodních dvou, tří pater, což lze z velké části vyřešit penězi, nezískáme pocit štěstí, pouze odvrátíme pocit beznaděje. A na této hranici přitom spousta z nás balancuje. Dostatek peněz je pochopitelně potřeba právě pro zajištění základního fungování člověka; v dalších záležitostech můžou být už jen vítaným doplňkem. Vychází mi tedy z toho leda spojení peníze – strach. Za penězi nás nejvíce žene strach a myslíme si, že jejich získáním a odbouráním strachu automaticky vyřešíme i ono štěstí. K horním dvěma patrům ale nikdy strach nikoho nepožene. Tam se octnete jedině odpoutáním se od něj a někdy i trochu bezhlavým sledováním toho, co vám dává smysl a co toužíte dělat. O tématu strachu, jistot a svobody se určitě ještě někdy rozepíšu.

Ve firmách se často setkáváme s benefity, které mají sloužit jednak k odměnění snaživých jedinců, tak k jejich další motivaci. Zpravidla jde o prémie, mobily, notebooky či auta k osobnímu užití, stravenky apod. Jistě, také to do jisté míry funguje, ale existují i způsoby možná levnější a smysluplnější. Stojí to ale nějakou tu práci a vzdání se určitých věcí. Pracovat se musí na motivaci lidí, vycházející zevnitř – pomoct jim najít smysl v tom, co dělají a hledat s nimi cesty, jak to dělat lépe a tak, aby je to co nejvíce bavilo a naplňovalo. Vzbudit v nich touhu po seberealizaci, pokud ji úspěšně po léta zadupávali do hloubi svého podvědomí, a nakonec nechat jim dostatek prostoru, aby se opravdu realizovat mohli. To znamená svobodu v jejich konání a tím pádem pochopitelně z toho plynoucí zodpovědnost. Jen se svobodou a zodpovědností totiž zaměstnanec získá pocit vlastní důležitosti (2. nejvyšší patro – uznání) a seberealizace (nejvyšší patro). Měl by to tedy v ideálním případě být šťastný a produktivní zaměstnanec. Osobně nechápu, proč toto dopřávat jen manažerům (přičemž i u nich jde více o odpovědnost než o svobodu) a proč za práci jednoho činit zodpovědného někoho druhého. To znamená, že by se management měl do jisté míry vzdát kontroly a pravomoci rozhodovat ve prospěch zbytku firmy. Několikrát jsem narazil na lidi, pracující za velmi slušnou mzdu, ale přesto si stále na něco stěžovali, což bylo způsobené právě nedostatkem svobody a vlastní odpovědnosti. Motivace ziskem náhle nefunguje. Záleží samozřejmě na nátuře člověka; někomu opravdu stačí jen sedět na penězích a opájet se pocitem moci. Se štěstím bych něco takového ale nesrovnával.

Závěrem bych chtěl tedy zdůraznit důležitost dostání se z toho zaběhlého paradigmatu, že peníze a majetek jsou cestou ke štěstí. Reálně se často držíme ve spodních patrech Maslowovy pyramidy a pořád se divíme, jak to, že to nefunguje. Odpoutejte se od toho a hledejte cesty, jak dělat to, co vás opravdu baví a neřešte, jestli za to hned nebudou peníze, nebo ne tolik. Může to chvíli trvat a nemusí to jít úplně snadno, zvláště ty praktické kroky, znám to velmi dobře a sám to podstupuju. Tou cestou je ale více než vhodné se vydat, pokud nechceme jednou na smrtelné posteli litovat. Tam to totiž lidem prý většinou konečně dojde.

Autor: Marek Ondráček | pondělí 2.7.2012 14:20 | karma článku: 12.18 | přečteno: 1461x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Lukáš Masopust

Učitel na prázdninách

Za pár dní mne čekají podzimní a já už si plánuji, co o nich budu dělat. Často se říká, že učitelé mají neustále volno, kratší pracovní dobu a tím pádem si nezaslouží větší peníze.

24.8.2017 v 0:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Míka

Bílé ženy se dostaly na hledáček Black Lives Matter v seznamu doporučení bílým

Chanelle Helm, vedoucí Black Lives Matter v Louisville, napsala 10 doporučení bělochům. Vyzývá tam bělochy, aby předali svůj majetek "černým nebo hnědým". Bílé ženy označila za komplice rasistů.

23.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 472 | Diskuse

Tomáš Gayer

Top 09: Neuhneme! Je zaděláno na masakr!

Letošní parlamentní volby rozhodně nebudou selanka! Mnohé naopak nasvědčuje, že to místy může být i pořádnej masakr...

23.8.2017 v 20:34 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 570 | Diskuse

Václav Čerňák

Androgynní muž - ženský to sen?

Představte si dvě osoby - muže a ženu. Postavte je vedle sebe a seberte jim všechny fyzické vlastnosti, které z nich dělají to či ono pohlaví. Podle čeho pak poznáte, jestli mluvíte s ním nebo s ní?

23.8.2017 v 20:05 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 454 | Diskuse

Markéta Kabourková

Na dostřel

Barcelona, Turku, Surgut, Wuppertal, Dusseldorf, Londýn, Nice, Berlín, Stockholm, Paříž a další = nejméně 135 mrtvých a mnohem mnohem více zraněných. Kolik mrtvých je ještě třeba?

23.8.2017 v 19:35 | Karma článku: 25.71 | Přečteno: 490 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 795
Zajímá mě osvěta v oblasti byznysu a způsobech organizace práce a života obecně. Podobně i politika a společnost, v duchu fráze "Quo vadis?" a cesty, jak zjednodušit a zlepšit naše bytí.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.