Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Metoda Až to dojim I. - pořádek

14. 04. 2012 8:30:00
V dnešním světě „buzz words“ jde o poněkud netradiční název, stejně jako „metoda“ je asi příliš silné slovo. Jde spíše o myšlenku, jak by se dala organizovat nejen práce, ale v podstatě život jako takový, v kontrastu s klasickými poučkami na zvyšování produktivity.

Spousta autorů zabývajících se tématem sebe-řízení nezapomíná ve svých dílech zmiňovat potřebu odpočinku a nějakého druhu relaxace. Nemůžu si pomoct, ale obvykle je to uvedeno jen jaksi mimoděk, neboť to hlavní o co jde, je být produktivnější, efektivnější, organizovanější. Stejně tak čtenáři a posluchači se zaměřují jen na tu část, jak se v něčem zdokonalit, o čemž to samozřejmě je, ale přijde mi stále důležitější se zabývat tím, do kdy je ta snaha o vyšší výkonnost ještě zdravá a kdy už to přesahuje hranici snesitelnosti.

Už jen z názvu „Až to dojim“ vyplývá jistá flegmatičnost až možná laxnost, ve skutečnosti ale mojí myšlenku organizace práce a života vystihuje docela přesně a nemá s laxností nic společného. Navíc se vztahuje k veselé příhodě z dob mého rebelantství na základní škole.

V první řadě, pokud se chce člověk zamýšlet, jak by dostal věci více pod kontrolu (možná by se hodil příměr k oblíbeným GTD technikám – něco jako GTUC - Getting things under control), je potřeba nejdříve mít v sobě alespoň trochu ambicí. Je třeba mít v sobě touhu dělat, co mě baví a být v tom dobrý, bez toho pak totiž člověk asi nějaké metody sebe-řízení příliš řešit nemusí, resp. tuto by si možná vyložil jako prostředek k nicnedělání. Mířím tedy spíše na lidi, kteří toho naopak mají tendenci brát na sebe moc a pak se v tom topí.

Rozhodl jsem se to celé raději rozdělit na pár dílů a jednotlivé myšlenky trochu rozvést. V prvním díle se chci věnovat tomu, co považuju za základ a co mně osobně hodně pomohlo - začít od pořádku u sebe, tedy na pracovišti, v domácnosti, a tak nějak v životě obecně.

Považuju se za člověka s poměrně krátkou a ne zrovna pevnou koncentrací, snažím se proto mít kolem sebe co nejméně věcí, které by mě rušily. Čili všemožné časopisy, brožury, i papíry s úkoly – pryč s tím. Lepší je ale příliš se tiskovinami nezaplavovat a hodně se rozhodovat, co má smysl si předplatit či koupit, a jaké informace naopak raději čerpat třeba přes Twitter, RSS apod. Podobně bych zúčtoval s ikonami na ploše, záložkami v prohlížeči apod. Když si člověk najde chvilku na to, aby se zamyslel, co opravdu potřebuje a jak často vlastně co využívá, dojde mnohdy k tomu, že je obklopen blbostmi, které ho jen rozptylují a zdržují.

Dříve jsem si každý den dal na stůl malý papírek se seznamem úkolů, které chci ten den udělat. Mnohdy pak člověk skončil pracovní den s tím, že mu na papírku stejně něco neproškrtaného zůstalo. Zjistil jsem, že požitek z odškrtnutí nějakého hotového úkolu rozhodně nevyvažuje nepříjemný pocit, když člověk nestihl vyřešit a proškrtat vše. To se pochopitelně dělo, neboť jak to tak chodí, v práci se střídají období klidu s náhlými návaly práce, kdy každý volá a něco potřebuje. Důležité je nepodlehnout zdánlivé akutnosti, kterou se na vás občas někdo snaží hodit, resp. rozlišit, zda to opravdu akutní je a musí se to udělat okamžitě (velmi zřídka), nebo jestli to počká při nejmenším do dodělání aktuální řešené záležitosti. Malé papírky jsem nicméně ponechal minulosti a dnes používám systém, kdy mám jeden A5 papír a na něm vypsáno vše, co je třeba udělat v blízké době, nicméně nehoří to. Postupně už i toto měním a přesouvám tyto úkoly a poznámky do Gmailu, který stále více používám k organizaci pomocí Google Tasks a štítků s nápisy „K vyřízení“ a „Čekám na odpověď“, které přidávám vybraným mailům. Tenhle nástroj mi v důsledku ušetřil kvantum času. Na záležitosti jako schůzky či jiné s přesně určeným časem, se mi po létech laborování nakonec nejvíce osvědčil klasický papírový diář. Věci jako upomínky v mobilu používám výjimečně, zpravidla zvoní stejně nevhod; i když někdy je třeba něco udělat přesně v daný čas, takže hodit se to může.

Na stole mám pak v jednom štosu veškeré věci k vyřízení. Každý den ráno si takto projedu všechny papíry tam umístěné a seřadím je dle priority, s nejdůležitějšími na vrchu. Úkoly tak nemám ten den definované – ty, které opravdu je nutné daný den splnit, jsou nahoře; ostatní čekají, až se k nim prokoušu. Multitasking takového kalibru, aby se vám na stole válely třeba tři papíry, každý týkající se jiného úkolu, a vy se snažili řešit všechny najednou, je buď nesmyslný, neboť tímto způsobem se nic nedá udělat pořádně, nebo jste rovnou na nejlepší cestě do blázince. Přesto jsou pracovní stoly (můj kdysi také) a kanceláře jako takové často zavaleny změtí papírů a tiskovin, o kterých nikdo neví, kde se tam vzaly, proč tam vlastně jsou a co s nimi. O něčem bych věděl - krb, sběr nebo koš. Mnoho lidí si tímto zmatkem hraje na supermany a asi se snaží vzbudit dojem – tohle všechno já stíhám. Někteří lidé jsou schopni multitaskingu více, jiní méně, přesto vše má své hranice a a priori považuju snahu o multitasking za zdroj největších chyb a omylů. Naučil jsem se, že nemá smysl dělat si hromádku papírů pro každou agendu zvlášť. Nebojte se spojit klidně úplně odlišné záležitosti do jednoho štosu, protože je stejně budete řešit postupně. A hlavně – při řešení jednoho úkolu zapomeňte na ostatní, které čekají na vyřízení. Ty jakoby v tu chvíli neexistovaly a existovat začnou, až když si na ně uděláte čas, jinak se nikdy nebudete soustředit na to, co je třeba. Osobně jsem se při tomto způsobu organizace nikdy nesetkal s tím, že bych něco nestihnul. Naopak, leckdy jsem se díky větší pohodě a klidu při řešení úkolů dostal i k věcem, které jsem nečekal, že ještě ten den zvládnu.

Přemýšlím nad smysluplným závěrem a napadá mě hlavně pravidlo: Sami si určujeme, co je důležité a kdy a jak se tomu budeme věnovat. Stejně jsme schopni dělat v jeden moment pořádně jen na jedné věci a není tedy třeba být v tu chvíli obklopeni hromadou dalších – nacpěte to do jednoho štosu, dobře zvažte, jestli je opravdu třeba to tam mít a jestli by se daný papír více nevyjímal v koši, a nakonec jakou má co důležitost. Okolo vás pak není nic rušivého, co se snaží na sebe strhnout vaší pozornost – je to pěkně schované pod důležitějšími záležitostmi a poslušně čeká, až se k tomu dostanete, neboť vy jste ti, kdo věci řídí, ne naopak. Pro někoho možná staré pravdy, v tom případě opakování – matka moudrosti. Někomu také může vyhovovat něco úplně jiného.

Co vy, jak řešíte správu svých úkolů atd., a jak jste s tím spokojeni?

Autor: Marek Ondráček | sobota 14.4.2012 8:30 | karma článku: 6.53 | přečteno: 585x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Maminka má pravdu

To jsou ty kamínky, co tu loni lítaly jako fotbalový míč krásné cikánské Denisy, říkám si u jezírka, kde se chystám poválet. Kamínky si jako frotáž vetknout do kůže, slunce ať šimrá, a poslouchat cvrkot kolem. ,,Tam nelez, sakra,

24.8.2017 v 2:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Libuse Palkova

Papež patří do pekla?

Podobné nadpisy čtu poslední dny nejen na tomto blogu a nestačím se divit. Ještě nedávno zde spousta blogerů tvrdila, že musíme bránit evropské křesťanské hodnoty a odvolávají se na křesťanské kořeny, a najednou tohle.

23.8.2017 v 21:03 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 670 | Diskuse

Jana Slaninová

Jednu noc osobním strážcem Moniky Babišové

Stála jsem kus za ní. Ona vedle svého chotě. Kousek jsem postoupila, abych viděla z hradeb vzácné bílé pávy, které právě vypustili do příkopu. V tom mi někdo vrazil do ramene nůž. Padla jsem na kolena a snažila se nůž vytáhnout.

23.8.2017 v 19:19 | Karma článku: 10.71 | Přečteno: 510 | Diskuse

Milan Radek

Mám strach že se ze mne stane chlapeček, brečí 4letá oběť genderismu

když přišla ze školky. Podle nového trendu se nerodí muži a ženy, ale můžeme si vybrat, tak učitelka v záchvatu korektnosti dětem předčítá o transgender lidech, kterých je asi 0.58%. Děti i dospělí trpí občas vzácnými nemocemi

23.8.2017 v 18:19 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1055 | Diskuse

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 795
Zajímá mě osvěta v oblasti byznysu a způsobech organizace práce a života obecně. Podobně i politika a společnost, v duchu fráze "Quo vadis?" a cesty, jak zjednodušit a zlepšit naše bytí.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.